OSAMĚLÁ KOPRETINA

3. února 2018 v 15:20
Svoje oči zavíráš,
ležíš daleko, v posteli.
Slzy zase utíráš,
když je lidé chtěli.

V dálce stojíš,
vprostřed cesty.
Zklamání se bojíš,
máš ledové prsty.

Dej mi ruku,
schovám tě k sobě.
Kouříš Camelku,
trpíš v téhle době.

Jak tě můžou opustit
ty bezpáteřní svině...
Chci je jedem napustit,
nebo utopit ve víně.

4 roky za námi,
ach, tolik to letí.
Rosteš mi do dámy,
do krásného kvítí.


Ahoj. Tak máme tady další rok. A snad bude lepší, než ten předešlý...
Tyhle verše jsou věnované mojí nejlepší kamarádce, která bohužel bydlí daleko ode mě a nezažívá zrovna dobré věci. Ale jsem pořád s ní... Máte také někoho takového? Važte si ho... A pokud je to správný člověk tak si bude vážit zase vás.


-Larry
 

MYŠLENKY

11. listopadu 2017 v 21:24
Zdravím.

Lidé pohrdají lidmi...
Člověk závidí člověku...


LEDOVÝ ZÁVOJ

Pověz mi, co vidíš,
když koukáš z okna ven.
Pověz mi, co vidíš,
pod ledovým závojem.

Pod závejem z ledu,
co zahalí tvou tvář.
Výraz plný bledu,
jako tlustá snář.

Vysvětlení pro to není,
když polévá tě pot.
A ráno před rozedněním
-oči plné vod.

Závoj zahalí tvé tělo,
mrznou slzy v očích.
Srdce živé bilo,
teď tě v hrudi tlačí.

INSPIRACE-BUKOWSKI

19. září 2017 v 16:27
Ahojda!

Tak prázdniny jsou za námi a mnohým z nás začala nová etapa života-střední škola. Samozřejmě i nové kroužky a tak. No a tak jsem začala chodit na dramťák, který dělám už 3 roky, ale ve městě, kdemám střrední. Dostala jsem za úkol najít si básničku z knížek, které ležely na stole. No a samozřejmě tam ležel i Bukowski! Ano, smrdí sexem. Buďme upřímní. Ale den na to se stal mou inspirací v básni, kterou jsem psala ve škole :D Tady ji máte:

Tady jsi stál,
koukal mi do očí.
Vítr k tomu hrál
ať to nikdy neskončí.

Světla lamp
blikla v ulici.
Tiše zněm Numb,
někdo vhodil munici...

Sklenice cinkly,
víno se rozlilo,
pusy se tiskly,
tělo se válelo.

Sundal´s mi kalhotky,
udělala jsem ti blowjob,
užíval sis partnerky,
kašlal na stíny dob.

Leželi jsme v posteli.
Po společném činu,
dlouho jsme to dělali,
vděčíme Bukowskimu.


To je celé.Celkem jsem se lekla sama sebe :D A jak se máte lidičky a kam jste šli na školy? Zstím se mějte, já jdu jíst svou ďábelskou pizzu a posloichatz hudbu. A až budete mít zajímavé choutky, vzpomnte si na Charlese...Smějící se
Larry
 


PŘEDSTAVENÍ

31. srpna 2017 v 10:58
Ahoj.

Někdo mi kdysi řekl, že na prvním dojmu záleží. Ale nejhlavnější je chovat se přirozeně.
Takže zdravím ještě jednou každá kukadla, která si našla kousek času a jukla se na tento úvod.

Tento blog bych chtěla využít ktomu, aby lidé nezapomněli na krásu poezie. Je s námi už od pradávna a nějak mi přijde, že ji lidé strkají až někam na konec našch vědomostí a dovedností. A tak bych chtěla poukázat na to, že ona s námi dále žije. Čím víc lidí budu moci zařadit do ,,PoezieARMY" tím víc z nás nenechají náš svět spět do záhuby.

Budu psát pár řádků z mé tvorby na různá témata. Basně beru jako určitý druh terapie na mé nálady... Většinou na špatnou náladu, ale dá se najít i veselá :) A budu ráda, když tímto třeba probudím v někom z vás, těch různých dušiček, jendnu věc, která nás spojí. A budeme si tak moci společně říkat PoezieARMY!

Vaše Larry Mrkající

Kam dál