Únor 2018

OSAMĚLÁ KOPRETINA

3. února 2018 v 15:20
Svoje oči zavíráš,
ležíš daleko, v posteli.
Slzy zase utíráš,
když je lidé chtěli.

V dálce stojíš,
vprostřed cesty.
Zklamání se bojíš,
máš ledové prsty.

Dej mi ruku,
schovám tě k sobě.
Kouříš Camelku,
trpíš v téhle době.

Jak tě můžou opustit
ty bezpáteřní svině...
Chci je jedem napustit,
nebo utopit ve víně.

4 roky za námi,
ach, tolik to letí.
Rosteš mi do dámy,
do krásného kvítí.


Ahoj. Tak máme tady další rok. A snad bude lepší, než ten předešlý...
Tyhle verše jsou věnované mojí nejlepší kamarádce, která bohužel bydlí daleko ode mě a nezažívá zrovna dobré věci. Ale jsem pořád s ní... Máte také někoho takového? Važte si ho... A pokud je to správný člověk tak si bude vážit zase vás.


-Larry